Rokytnice by Johny
Prázdniny sice skončily ale to neznamená, že budeme sedět doma na prdeli a opět vyrážíme do terénu! Předposlední závod ze série Czech Downhill Top On Trail Cup v Rokytnici.
Pátek
Na nic nečekáme a vyrážíme rovnou v pátek. Rychle přiběhnu ze školy, něco málo pobalím, beru kolo a před domem už na mě čeká Tom s dodávkou. Jedem ještě do Jablonce ke Kauflandu, kde na nás má čekat Vítek a Járis který jedou druhým autem. Ty mají ale samozřejmě zpoždění a tak ještě chvíli vyčkáváme na parkáči. Když kluci dorazej, jdeme ještě nakoupit potřebný věci pro život. Takže nějaký pivka a pár buřtů. Zaplatíme a pádíme směr Rokytnice. Já s Járou už po cestě načínáme první pivko (2L) a začíná to bejt divoký, Tom a Vítek si ještě na svoje musí počkat.
Jedem asi nějak hoďku a kolem šestý jsme u bikeparku, na parkovišti a hledáme zbytek party, která už je na místě. Zakempujem dodávku, do kapsy další pivko a ještě než zapadne slunko jdeme rychle zkontrolovat trať neboli na track walk. Za tmy se vracíme zpátky k autu načínáme další kouseky. Kluci si jdou dělat buřty a Vítek vytahuje mixák, pouští drumíky a začíná se to pořádně rozjíždět. Já si pak jako pozdní večeři dávám luxusní guláš od lukyna, kterej pořádně píše. Vítek buřty moc nehlídá (protože je měl na starosti Tom) a připeče se mu jenom lehce do černa. To mu ale vůbec nevadí a schutí toho černýho krasavce jak nic. Pak se vrací zpět k pultu a pouští další mixíky. Bylo asi něco kolem jedenáctý a nevim jak ostatní, ale my s Tomem sme měli už dost a tak jdem spát. Ještě si ale musíme připravit dodávku na spaní a to nebylo jen tak. Se spacákem se trochu poperu, nakonec ale vyhraju. Během toho se ještě tom rozhodl že mi na noc pobleje nohy ať se mi líp spí.
Sobota
Ráno se ještě před osmou budíme. Nejsme úplně ready, ale nálada je dobrá, To je základ všeho! Dáme snídani a jdeme si pro registračku. Když mám konečně číslo tak už pouštěj lano, rychle běžím k autu, oblíkám se a ještě ladím moje pekelný kolo. Vítek nám přes noc zabloudil až někam do Vrchlabí, takže dorazí až po obědě a Jára, kterej letos nezávodí, drahou lanovkou jezdit nebude, takže bere kolo a nahoru jezdí za své.
Celý dopoledne se snažíme rozjezdit a trochu se zorientovat v trati, to se ale moc nedaří a tak musíme jenom doufat.
Na oběd si s Tomem a Járou zajedeme dolů do města s tim že tam bude levněji, tak hledíme tu nejprašivější hospodu kde by mohli mít aspoň ten řízek. Nakonec je to i tak pekelně drahý a nic moc. Odpoledne už se na kole cejtim liíp a začíná mi to celkem jezdit. To by ale nebylo moje kolo kdyby se neposralo. takže jsem chytil defekt a bouchnul ráfek tak, že přes něj uchází vzduch.
Dvě hoďky se vztekám a snažim se to opravit a během toho se objeví ztracený Vítek. Když už na to sám nemám dáme hlavy dohromady, trochu ráfek zmlátíme kladivem a kolo je zase pojízdný. Tak ještě rychle běžím k lanovce ať stihnu ještě pár jízd. Když se dojezdilo přišel na nás hlad tak vyrážíme do krámu, v pantoflích kraťasech a tričku. Po cestě začínáme zjišťovat ze už není láto a že je celkem zima. Uděláme pořádný nákup všeho potřebného a jedeme zpátky. Přijedeme celý zmrzlí a tak jdeme hned grilovat. Hafo se nacpem a jdem ještě počilovat, ale už v klidu, kalbě se dneska vyhýbam ale i tak se velice dobře bavíme a chytáme záchvaty smíchu. S Járou jsme se ujali ohně a rozhodli se ukázat grilu co je to pořádnej plamen. V 11 zalejzáme do auta a před půlnocí už spíme.
Neděle
Ráno se budíme opět v osm, ale tentokrát opoznání svěžejší, nálada je opět perfektní a my se těšíme na ježdění. Dáváme lehkej servis kol, tak nějak všechno funguje. Když jsme přišli k lanovce byla tam obrovská fronta a ještě k tomu tady mají tu nejpomalejší lanovku ve střední Evropě. Takže stihneme dvě tréninkový jízdy ze kterých mám minimálně já dost dobrej pocit. Nějak jsem si ještě nenašel čas podívat se, v kolik vůbec jedu a tak se na poslední chvíli zjišťuju že za chvilku mám bejt na startu. Tak rychle pospíchám ať to stihnu. Nakonec nahoře ještě čekám. Kvaldu zajedu nic moc jelikož se mi nějakým způsobem povedlo vyjet z trati. Máme něco přes hoďku než se jede finále tak jedu k autu. Za chvíli dorazí tom celej nasranej že mu za jízdy spadnul řetěz. K obědu dojíme zbytky jídla a ještě jdu poštelovat kolo na finálko. Taky vymyšlíme nějakej pekelnej napínák aby tom dojel bez toho, aniž by mu řetěz spadnul. Půl hoďky nad tim špekulujeme, ale nic jsme nevymysleli tak musíme jen doufat.
Tak a teď finále a já si jdu pro jasný vítězství. No.. co dodat, nakonec beru dvanáctý a spokojenej úplně nejsem, za chvíli ale přiletí nasranej tom a flákne s kolem o zem, řetěz mu při závodě samozřejmě spadnul. O nic nám ale nešlo a přijeli jsme si hlavně dobře zajezdit takže si s tím hlavu nelámeme. Celý prašivý a špinavý sjedem k autu, převléknout se a ještě jdeme fandit elitě. Pak už jenom vyhlášení a valíme dom.
Slova by Lukyn Matoušek – „Z víkendu si odvážíme plno zážitků a taky názorů. Za rok se tu sejdeme znovu a budeme více závodit, než jezdit. Osss“
