Nekonečná domluva. Trip takhle někam za hranice je vždycky voser už jen domluvit, takže jsme se snažili dát dokupy nějaký termíny. Původně únor, pak se to posunulo až na duben. Finální složení bylo za Babory Crew – Jarmil, Vojta a Domča, kterej se přidal na poslední chvíi taky + já s Denisem. Koupili jsme letenky, domluvili ubytko a už se jen těšili na dovču.
Den D
Vstávačka v 2:00, jedem na letiště v Transitu tak 190 po dálnici, protože jsme uplně neodhadli dojezd. Nakonec všechno v klidu, odbavený a letíme, akorát vycházelo slunce. Přílet do BCN trochu horší, bylo pod mrakem a fučelo jak sviň, ale aspoň bylo teplo. Hnedka kupujem Estrellky (pivka) a jedem na ubytko. Ubytko jsme měli v topu, jen pán se kterym jsme to domlouvali neumí anglicky, tak to bylo zajímavý, ale poradili jsme si. Složili kola, dostali od něj nějakou místní chálku (nějakej katalánskej guláš či co) a jeli na první den do Pomy. Totálně nevyspalý a všichni rozlámaný jak sviň jsme se tam snažili projet aspoň tu nejmenší lajnu, ale byl to solidní voser, protože v nárazech fučelo asi 45kmh přímo proti, takže si šlapal jak debil a stejně to nefungovalo. V 8 konec, serem na to, dáme si pivo a jdem spát.
Cykloalkodovolená 2025
Další den fučelo zas, tak jsme jeli na streety do města. Projeli jsme pár známejch spotíků a skateparků. Klukům na streetu nebylo moc dobře, tak sem je do toho musel občas trochu překecávat, do toho klasicky lijem pivka. Pak se vracíme dom k metru a já skáču přes lavičku u hlavního nádraží bunny hop, vycházej policajti a maj problém, já s Denisem a Vojtou jsme stihli odjet, ale Jarmila s Domčou chytli a chtěli na nás kontakt. Domča naštěstí všechno zahrál tak, že jsme lokálové a oni jsou na dovče a neznají na nás kontakt, takže totální policejní pátračka. Celý jsme to zakončili obří kalbou u Arc del Triomf (takovej ten sloup), kde jsme dohromady vypili tak 40 piv a udělali totální ostudu. Reálně každej o nás musel vědět a vrátili jsme se na ubytko totálně rozjebaný protože jsme ještě museli jako frajírci dělat triky (já si při barspinu rozjebal palec tak, že jsem ráno myslel že je zlomenej a že do konce tripu už nejezdim).
Ráno jsme vstali a dali si poctivou snídani, pak se šli trochu vošplouchnout do moře (jak to bylo studený, tak to probralo jak sviň) a čekali do odpoledne, než otevřou pomu. Druhej den v Pomě byl celkem chill, už nefoukalo, tak jsme jezdili i tu větší lajnu, která je osvícená i navečer, fajn skok mezi těma nejmenšíma a MBA lajnou. Prostě to ježdění v Pomě má něco do sebe, krásně uhlazený skoky, spousta lidí z celýho světa co skáčou, teplo a pohoda. Pak jsme se cestou domu klasicky stavili na točený pivka a šli chrápat. Docela pohodička.
Čtvrtej den už byla bolavá krize, tak jsme si řekli že dáme rest day. Takže jsme jeli z El Masnou, kde jsme bydleli do BCN na kolech, že hlavně pojezdíme na seawallech (další legendary spot). No nejdřív jsme toho dost litovali, ale na kluky šlo dost jaro a když jsme jeli celou dobu okolo pláže a potkali tam spoustu lokálních obyvatelek, názor už trochu měnili, i Jarmil pak uznal, že jsem měl fakt dobrej nápad. První stop (a skoro poslední) byl ve skate agora, kde jsme mysleli že trochu pojezdíme, ale byl tam totální přestřel děcek. Naštěstí byl vedle parku bar, kde se klukům dost líbilo, tak jsme tam měli x piv a drinků, takže všichni totálně vožralý. Denis klasicky balil holky tim, že dělal vedle nich backflipy (bez kola). Zvedáme se z baru a jedem na ty seawally. Taková ta klasika, když tam jseš, je to že chceš přejet takový ty dveře. Nikdo jinej krom Jarmila to zatím nedělal, ale tak nějak jsme všichni prostě jeli a doufali, nakonec velká pohoda a prdel. Dali jsme tam ještě nějaký sérky na videjko, Jarmil poslal flipáka klasicky. A dopadlo to jako každej den stejně, vracíme se dom a stavujem se tak na dalších 4 zastávkách s drinkama, takže prostě rest day jak svin, akorát že vůbec, všichni ještě víc dojebaný.
Zbylý dva dny už to pak byla jen Poma, ale bylo to top. Jarmil už měl Pomu celou naskákanou z minulosti, ale my s Denisem jsme se chystali na MBA lajnu, totální mrda, zpočátku z toho šel dost respekt, ale fakt hnedka první pokus co jsme to dojeli jsme se nemohli přestat smát. Takže jsme jezdili lapy furt dokola a dokola a nic nechybělo. Poslední den v Pomě pak Jarmil jezdil ještě tu největši, tak se k němu na poslední pokus přidal i Denis. Dal tomu jeden pokus na to to projet celý, sice to na jednom skoku vypadalo, že chcípne, ale projel to fakt celý až na konec, ale řekli jsme mu ať už na to dál jebe a jedem domu. Byl poslední večer ve Špáňu takže kluci pořádne ještě zakalili (já už byl poslední den fakt dead, tak jsem oželil, a možná dobře). Druhej den ráno jsme vstali, seskládali kola, dali chvíli chill na pláži a jeli na letiště. Kluci se ten den ještě totálně vyjebali, hlavně v letadle pak takže jsme v Praze přistáli a hoši komplet na mrdku, ještě jsem v letadle před letuškou random prohodil ať se nezlobí, že je Vojta vesničan z Tanvaldu, že tam je to normální a borka nám řekla, že má v Tanvaldě rodiče, tak si na ní ještě kluci vzali IG.
Sečteno podtrženo to byla spíš kalba než ježdění, ale fajná dovolená. Padaly fakt neskutečný hlášky a byla to hrozná prdel. Nějaký věci jsem se snažil zachytit, takže k tomu příkládám i krátký videjko z ježdění a obecnýho vajbíku ze Špáňa.
